Psychedelika jsou mocný nástroj, ale nepodceňujme rizika

Skupina psychedelické integrace každý měsíc! Jste srdečně zváni…

Rozhovor se mnou pro Česko-slovenské psychedelické fórum. Jaký mám náhled na vybraná témata týkající se změněných stavů vědomí?

Jak vnímáte současnou situaci kolem psychedelik či změněných stavů vědomí v České republice?

Předně musím říct, že v České republice vidím velký zájem a hledání cest směřujících k vyšší kvalitě života. A to vnímám jako nejpodstatnější. Jsem rád, že součástí této cesty jsou i změněné stavy vědomí a jsem velmi potěšen, že se lidé touto problematikou zabývají jak na odborné, tak i laické rovině. Vzájemná komunikace o všem, co téma psychospirituálního rozvoje přináší, je zásadní. Tedy i komunikace o prezentaci psychedelik v médiích, ujasňování kompetencí a hranic organizací i jednotlivců atd. Tady nás myslím čeká ještě hodně práce, ale obecně to jde dobrým směrem, zdá se.

Co považujete za největší přínos psychedelické zkušenosti? Kde vnímáte jejich největší potenciál?

To by bylo na knížku a ne na pár vět. Snad tedy aspoň takto: že nám, byť dočasně, umožňuje dotknout se míst v sobě, kam jinak obtížně získáváme přístup. Že nám pomáhá se vnitřně usebrat a posbírat všechny kousíčky našeho já, co jsme poztráceli cestou. Že se můžeme potkat s tím, co nás přesahuje, a že se díky tomu můžeme obnovit, občerstvit, a znovu být vděční za zázrak života…

Co pro Vás osobně znamená spiritualita?

Obecně pro mě spiritualita znamená vědomí, že život, který žijeme, není náhoda. Že je zde skryt hluboký řád, ze kterého nejsme vyňati. Že jsme součástí reality, která dalece přesahuje všechny naše představy o ní. A ať jí můžeme dávat různá jména a přibližovat se k ní různými způsoby, jde v posledku o tajemství, kterému nelze než uvěřit, neboť pochopit se nedá.

Praktická denní spiritualita pro mě znamená opakovaný a prohlubovaný kontakt s tímto tajemstvím. Zde se dostávám na pole psychologie, protože na cestě za tím, co mě přesahuje, narážím sám na sebe – na své navyklé vzorce nejen chování, ale i myšlení a prožívání. Rozšiřovat svou kapacitu vidět tyto limity a učit se z nich uvolňovat, vnímám jako nezbytnou práci na osobní rovině. Abych měl čisté srdce a jasnou mysl a důvěru se odevzdat zdroji, ze kterého všechno pochází.

“Každý je odpovědný za své vlastní vědomí.”

Co považujete za stinné stránky a rizika psychedelik a změněných stavů vědomí či dění kolem nich? 

Rizikem může být přehnaný entuziasmus kolem psychedelik. Typu “hurá, máme nový lék” nebo “toto je cesta k osvícení”.

K čemu by tedy podle Vás tento entuziasmus mohl dojít? Z hlediska jedince či společnosti (nebo obojího).

Možná riziko není přesné slovo, spíše mluvím o potenciálním omezení zkušenosti, která z dlouhodobého pohledu nemusí být prospěšná. Příklad: na LSD zažijeme mystickou zkušenost, třeba i opakovaně, a dojdeme k závěru, že pouze tudy se tam dá dostat. Záleží na intenzitě. Je rozdíl, zda si dáme 300 “mikro” každý týden nebo třikrát za rok. Je otázka, jak to s námi bude vypadat za pár let. Možná dobře, jen zkrátka říkám, že je výhodné nepokládat psychedelika za všelék.

Třeba zkušenost MDMA mnoho lidí svádí k tomu, že ji opakují častěji, než je zdravé, a to i lidé, kteří jsou informováni. Rizikem je samo podceňování rizik.

Myslíte si, že psychedelická zkušenost nebo změněný stav vědomí by mohl být součástí profesního vzdělávání v oblasti duševního zdraví či jiných profesí?

Záleží o jaké oblasti duševního zdraví mluvíme. Předně si myslím, že pokud někdo chce pracovat s druhými lidmi (myšleno terapeuticky), je klíčové mít dostatečnou sebezkušenost, ideálně terapeutický výcvik. Pokud se někdo zajímá o změněné stavy vědomí, přijde mi důležité, aby ve společnosti byla nabídka takové zkušenosti, která je bezpečná a kterou vede někdo, kdo ví, o čem je řeč a kdo k tomu má odpovídající vzdělání a zkušenost. Což v případě nepsychedelické zkušenosti zde už je (viz např. Maitri nebo holotropní dýchání).

A co náboženská praxe? Mohly by zde psychedelika mít své místo? Měla by např. psychedelická zkušenost být legálně dostupná náboženským představitelům, např. kněžím či buddhistickým mnichům?

Ne měla, ale mohla. Nicméně pokud náboženskou praxi bereme vážně, stejně pak narazíme sami na sebe, na naše limity ve vztazích, sebepojetí atd. Zde může zkušenost změněných stavů vědomí pomoci, ale aby tato zkušenost byla trvale udržitelná, bude třeba stejně zapojit ještě další nástroje. Spíše si říkám, že by náboženská, resp. spirituální praxe mohla mít své místo u uživatelů psychedelik…

Za poslední větu osobně moc děkuji. Možná se zeptám trochu návodně, ale považujete za nezbytné, aby psychedelika byla kombinována s nelátkovými technikami jako je meditace? Nebo jakými jinými způsoby může docházet k integraci?

Nezbytné ne, ale velmi doporučení hodné. K integraci může docházet mnoha způsoby, přes vědomou reflexi proběhlé zkušenosti, práci na tělesně-emoční rovině po trénink uvědomování a budování kapacity zacházet s rozšířenými stavy vědomí. O změně životních návyků, postojů apod. ani nemluvě.

Jak pohlížíte na rekreační užívání psychedelik? Mělo by být legitimní užívání psychedelik i pro odpočinek či zábavu? Pokud ano, za jakých podmínek?

Každý je odpovědný za své vlastní vědomí, respektive ideálně by měl být. Ne vždy tomu tak však je. Bylo by asi fajn, kdyby některé látky nebyly ilegální a přispělo se tak k většímu bezpečí, včetně potřebné edukace o setu, settingu a tak dále. Nyní lidé  sbírají informace od kamarádů nebo na webu a to není vždy ku prospěchu. Takže bych viděl jako smysluplné, aby psychedelika přestala být stigmatizována, ale současně se na ně nahlíželo jako na velice mocný nástroj, který nemusí být vždy vhodný. Zbrojní pas také nerozdáváme na rohu.

Jaké látky máte na mysli konkrétně?

Psilocybin, LSD a MDMA kupříkladu. Určitě by byla dobrá nějaká regulace, ale nejsem na toto téma odborník, tak se do toho nebudu více pouštět.

Od koho by podle Vás lidé měli ideálně dostávat informace?

Zkušenosti kamarádů jsou jistě důležité. Zkušenosti z fór věnujících se této oblasti také. Ale nemusí tomu tak být. A pokud udělám experiment na základě informace, která neměla dobrou oporu ve zkušenostech více lidí či ve faktech, která už známe, může jít o zdraví.

Informace by tedy měly pocházet od odborníků, kteří ví, o co jde a mají přehled o výzkumu a jsou tudíž nejblíž současnému poznání. To by měl být základ a zkušenosti z internetových fór až druhořadé.

Jak si představujete ideální společnost z hlediska psychedelickýh látek a změněných stavů vědomí?

Ideální společnost je vědomá společnost. K tomu není třeba změněných stavů vědomí ani psychedelik, ale mohou k tomu být velmi nápomocná.

Jaká je vaše nejoblíbenější (psychedelická) substance a proč?

Moje nejoblíbenější substance v současné době je čistý vzduch. Pokud chci alternovat své vědomí jinak než dechem či pohybem, záleží na záměru a kontextu. Takže se to mění dle aktuální situace.

Rozlišujete mezi benefity změněných stavů vědomí navozených nelátkovými technikami a psychedeliky? Co považujete za hlavní rozdíly mezi těmito způsoby?

Hlavní rozdíl je asi právě bezpečnost. Například při Maitri dýchání či meditaci můžete ubrat plyn, když se děje něco, co vás má tendenci zahltit. Nebo i šlápnout na brzdu. Pomalu a postupně se učit, jak zacházet s tím, co se objevuje.

Psychedelika a děti nebo kojící či těhotně ženy jsou kontroverzní témata. Přesto se však můžeme dočíst, že například ayahuascu užívají jak děti, tak těhotné a kojící ženy. Jak na tuto problematiku pohlížíte vy?

Upřímně nevím. V tradičním kontextu (např. NAC či Santo Daime) se na to dívají jinak než z pohledu neurobiologie. Jde taky i kulturní zázemí. Já jsem spíše na straně opatrnosti a obezřetnosti, ale vyhraněný názor nemám.

Jak pohlížíte na tradiční vs. moderní užívání psychedelik? 

Učit se od tradičních společností je určitě dobré. Ale klíčové je zasazení do našeho kulturního kontextu a života. Každý potřebuje v nějaké fázi něco jiného, přimlouvám se však stále opakovaně za bezpečnost a dobrou edukaci přínosů, ale i rizik těchto zkušeností, v ceremoniálním rámci i mimo něj.

Co si myslíte o problematice mikrodávkování psychedelik?

Přijde mi to velmi zajímavé. Čekám na výsledky více výzkumů, ale do té doby může být přínosné hledat dobrý způsob, zda to někoho oslovuje či ne. Já jsem pro sebe přišel na to, že spíše potřebuji denní praxi meditace než mikrodávkovat, ale občasným zkušenostem se nebráním.

Jaké kroky byste rád viděl realizované v blízké budoucnosti?

Zejména aby lidé mohli dostat adekvátní péči tam, kde ji potřebují. Myslím teď hodně na paliativní péči a psilocybin, kupříkladu. V dlouhodobějším horizontu bych rád viděl možnost využít MDMA v partnerské terapii.

Chcete něco dodat na závěr?

Děkuji za otevírání prostoru a možnosti sdílet názory a zkušenosti.

Vyšlo na Beyond psychedelics.