Mgr. Michal Petr » Specializace » Gestalt psychoterapie

Gestalt psychoterapie

Gestalt terapie je humanistický směr v psychoterapii a poradenství, který má své kořeny v psychoanalýze, gestalt psychologii a fenomenologii. Inspiruje se také existencialismem, holismem a východními duchovními naukami, v prvé řadě zen-buddhismem.

Stručně můžeme pohled a principy gestalt terapie shrnout takto:

Princip „tady a teď“

  • žijte nyní: zabývejte se tím, co je přítomné, spíše než minulostí a budoucností. Gestalt terapie se neslučuje s kauzálním přístupem (nehledá příčiny), ani s přístupem finálním (nehledá účel). Minulost a budoucnost si můžeme uvědomit pouze v přítomném okamžiku. Samozřejmě je důležité dívat se zpět či dopředu, často je to dokonce nutné, ale můžeme to udělat zase jen z pozice “teď a tady”.
  • žijte tady: zaměřte se spíše na to, co je zde než na to, co zde není.

Uvědomění
Co si neuvědomuji, není moje a nemohu s tím zacházet. Naopak to, co si uvědomím, mi nabízí možnost být bohatší, celistvější, zdravější… Každý má široký repertoár způsobů, jak se vyhnout uvědomění; rozpoznat tyto způsoby – totiž uvědomit si je – bývá často první krok ke změně.

Zkušenost a prožitek
Učíme se nejen informacemi zvenku, ale především tím, co si zažiji. To pak mohu pochopit a integrovat. Osobní zkušenost je předpoklad i prostředek osobní změny. Důležitá je zejména zkušenost, kdy věnujeme pozornost i něčemu jinému než našim myšlenkám a zaměřujeme se více na vnímání – na pocit, chuť, tělesný vjem, dýchání. Zkrátka: zakoušíme reálné, nejen to, co si představujeme. Dovolit nepříjemné pocity a bolest nám umožňuje je zažít, neomezovat své uvědomění a mít vliv na jejich změnu.

Pole
Jak klienti, tak terapeuti existují v určité, velmi konkrétní síti vztahů. Pro terapii má největší význam jejich vzájemné pole, resp. jejich vzájemný vztah, v němž se dříve či později reprodukují zážitky, vzorce, postoje z jejich života. Jinak řečeno: v terapii a ve vztahu k terapeutovi se mohou objevit stejné či podobné vzorce prožívání a chování, které klient zná ze svého života. Terapie je příležitost ke změně: změna v poli terapeut/klient pak navozuje aspoň možnost změny v poli/životě klienta.

Odpovědnost
Terapeut nabízí uvědomění, sebepoznání a změnu a je na klientovi, zda tuto nabídku přijme či odmítne – je to jeho osobní odpovědnost, a tu z něho terapeut nesejme. Odpovědnost není nějaká představa či nárok, ale nevyhnutelný fakt: my jsme odpovědní za cokoliv, co děláme. Naše jediná možnost je to buď uznat anebo popřít.

Dialog
Terapeut a jeho klient jsou partneři. Jediný významný rozdíl mezi nimi je v tom, jak si uvědomují vnitřní a vnější svět: terapeuti jsou v tomto smyslu “pokročilejší“ (nebo by aspoň měli být), a proto i kompetentní k tomu, aby poskytli doprovod druhému.

Princip jednoty protikladů
Každý z nás má v sobě jak plus, tak mínus. Jak to hezké, co ukazujeme světu, tak to ošklivé, co si necháváme pro sebe. Každý z nás může být milý a laskavý, ale také krutý a necitlivý. Gestalt vychází ze zkušenosti, že je užitečné objevit a přijmout v sobě i ty části, které se nám na sobě nelíbí a kterým se bráníme. Jako bychom přišli se Světlem vědomí do temného sklepa našich obav, strachů a zasunutých vzpomínek a začali vytahovat na světlo, to co je třeba. Když totiž připustíme i naše „temné“ stránky, můžeme se stát mnohem zralejšími a plnějšími bytostmi.

Zdroje a inspirace
Naranjo, C. (1993). Gestalt therapy – The attitude and practise of an atheoretical experientialism. Wales: Crown house
Zinker, J. (2004). Tvůrčí proces v Gestalt terapii. Brno: Era
www.gestalt.cz