Devět cest, jak se vyrovnat se světem

Jsme navyklí dívat se na svět ze svého úhlu pohledu. Zapomínáme, že to není celá realita. Enneagram nám pomáhá vidět svět takový, jaký je, a zlepšit komunikaci s ostatními lidmi.

Lidé jsou jako stromy – rozmanití a různí, ale tato jejich pestrost má své podobnosti, které je možné popsat. Bříza v naší ulici je v každém listě i větvičce jedinečná, ale je si mnohem podobnější s břízou o ulici vedle než s jakýmkoli smrkem. Pojďme se tedy blížeji podívat na typologii, která se v poslední době stala velmi rozšířenou a oblíbenou.

Co je enneagram?

Jde o dynamickou typologii osobnosti, která popisuje devět odlišných vzorců prožívání, myšlení a jednání. Jde o komplexní model s mnoha rovinami, lze ho však jednoduše použít jako efektivní nástroj “psychologie všedního dne“. Poskytuje základ pro pochopení, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Je také hlubokou sondou do našich způsobů, jak naplňujeme své potřeby a jak reagujeme, když je naplněné nemáme. I první seznámení s ním nabízí možnost většího sebeuvědomění a poskytuje nástroje rozvoje osobnosti.

Slovo enneagram pochází z řeckého ennea (devět) a grammos (bod, ale také vzorec). Graficky je znázorněn devíticípou hvězdou v kruhu. Vrcholy této hvězdy představují 9 stylů, navyklých a zautomatizovaných způsobů, jak zacházíme se sebou i s druhými. Nejde přitom o 9 typů lidí, ale spíše o 9 způsobů vyrovnávání se světem. V každém člověku jsou obsaženy všechny tyto způsoby (symbolizováno kruhem), jeden však používáme více. Jako bychom byli diamant o 9 stranách, na jedné z těchto ploch však celý diamant stojí – náš ennea-styl.

Osobnost jako omezení?

Jádro osobnosti vzniká v prvních letech života. V tomto kontextu je osobnost (ennea-typ) souborem strategií, jak dosáhnout naplnění svých potřeb a jak reagovat na zážitek nedostatku a (emočního) zranění. Pokud byla nějaká strategie úspěšná, budeme ji opakovat, až se stane automatickou a neuvědomovanou. Stáváme se tak polospícími automaty. Chováme se i nadále tak, jak jsme se naučili v prvních letech života. Nereagujeme již z přítomného okamžiku, ale z minulých zkušeností. Mnohdy to vypadá, jako bychom nechali tříleté dítě, aby za nás dělalo zásadní životní rozhodnutí.

Když si zlomíme nohu, dáme ji do sádry. Omezíme pohyb, aby se zranění mohlo léčit. Pokud však sádru nikdy nesundáme, značně omezujeme možnosti naší končetiny a nedovolujeme přirozený růst.

Je svět modrý nebo červený?

Ennea-typ si lze také představit jako brýle, které má každý z nás nasazené. Když máte modré brýle, svět je modrý. Potíže nastávají, když člověk, s kterým se snažíte domluvit, má brýle červené. Vidíte zcela jiný svět. Tyto filtry zkreslují a mění vše, co říkáme my nebo druzí. Jsou souhrnem nevědomých domněnek a předpokladů, že druzí fungují podobně jako my. A i když se spolu snažíme komunikovat, často nerozumíme podstatě sdělení, nechápeme jak je možné, že druhý to vidí jinak.

Každý z nás je omezen svým typickým pohledem na sebe, na svět a na druhé. Pro každého z nás je důležité něco jiného. Ve své podstatě nasloucháme selektivně, v souladu s naším navyklým pohledem (o kterém si myslíme, že je objektivní).

Zaměřujeme–li se např. primárně na to, zda se druzí cítí dobře (jak typicky dělají lidé používající styl E9) nebo na to, zda po nás lidé budou požadovat náš čas a energii, kterou si bedlivě střežíme (jak mají ve zvyku lidé typu E5), nebudeme dostatečně vnímaví, abychom skutečně slyšeli, co nám druzí říkají. Budeme vnímat skrze svůj filtr.
Často se s tímto jevem setkávám v párové terapii, kdy se i dlouholetí partneři stále neslyší a nerozumí si. Přou se o to, kdo má pravdu (metaforicky řečeno, zda je svět modrý nebo červený). Jsme tak navyklí dívat se na svět ze svého úhlu pohledu, že zapomínáme, že to není celá realita (místo 360⁰ vidíme jen 40⁰).

Mapa není skutečnost

V obtížnější krajině se bez mapy či kompasu ztratíme. Snažíme-li se pochopit něco tak obsáhlého, jako lidské nitro, je užitečné mít něco, podle čeho se můžeme orientovat.

Enneagram nám pomáhá poznat náš typ, abychom lépe rozuměli nejen sobě, ale i druhým lidem. Nikoho neumisťujeme do škatulky, ale spíše popisujeme škatulku, ve které už jsme. Lidé jsou různí. Nemá cenu bříze vyčítat, že nemá jehličky. Bříza zůstane břízou, i když si smrk přeje něco jiného. Když druhého neměním, ale chápu, otevírá se prostor pro kvalitnější formu vzájemných vztahů.

Poznat svůj ennea-typ je uvědomění místa, kde se nacházíme. Není to však konečná (byť se zde spousta lidí zastaví). Nejde o to si alibisticky říkat, že jsem takový, protože jsem typ XY, ale podniknout kroky ke změně. Enneagram kromě horizontální roviny popisu typů osobnosti nabízí i vertikální linii možností rozvoje, nástroje uvolnění z hluboce zakořeněných návyků, směr k větší kvalitě života.

Rozdíly mezi lidmi se projevují především odlišným zaměřením pozornosti. Skutečnost, že můžeme pozorovat své myšlenkové a emoční návyky, pomáhá tyto návyky změnit tak, aby byly méně nutkavé a automatické. Můžeme tak rozšířit svoje možnosti a pohled (jakoby jsme si sundali koňské klapky z očí), stát se více vědomomými, empatickými a svobodnými. Jak konkrétně na to však přesahuje možnosti tohoto článku.

Na závěr bych rád dodal, že je velmi těžké uchopit podstatu systému z knihy. Ennea-typ se projevuje nejen slovy, ale i hlasem, držením těla, mimikou, pohyby, tempem řeči aj. Jen v živém a každodenním procesu sebereflexe vlastních motivů, prožívání a jednání je možno nalézt transformativní hodnotu, kterou systém enneagramu disponuje. Psaný popis jednotlivých typů, jakkoliv přesný, nemůže nahradit vlastní zkušenost, onen zážitek rozdílnosti a přesto podobnosti.

Chcete vědět, jaký jste ennea-typ?

Absolvujte individuální typizační rozhovor!

Doporučená literatura:
Almaas, A. H. (1998). Facets of unity – the Enneagram of Holy ideas. Boston: Shambala
Publications
Daniels, D., Price, V. (2002). Základní enneagram. Praha: Synergie
Naranjo, C. (1994). Character and neurosis: an integrative view. Nevada city: Gateways
Palmer, H. (2000). Velká kniha o enneagramu. Praha: Synergie
Riso, D. R., Hudson, R. (1999). The wisdom of enneagram. New York: Bantam Books

Vyšlo též v magazínu Psychologie a tištěné podobě časopisu Jóga dnes (zima 2011).